Umístění:
Většinou je prováděn kolmo na obočí, pod úhlem cca 35 stupňů od zevního koutku očního. Může však být proveden kdekoli v průběhu obočí, ovšem pouze v rozsahu přímo nad střední částí oka - zornicí, tj. přibližně od poloviny obočí směrem zevně. Je tomu tak z toho důvodu, že přibližně v oblasti nad středem obočí probíhají větve supraorbitálního (nadočnicového) nervu, jejichž probodnutí může vyústit v trvalé následky, mj. obrnu - poruchu hybnosti víčka. Z tohoto důvodu by neměl být piercing prováděn příliš hluboko. Co se týče provádění pod úhlem, je to z toho důvodu, že šperk umístěný zcela vertikálně ve vztahu k obočí má mnohem větší tendenci k tzv. protruzi, tj. postupnému posunu směrem dopředu, s následným vycestováním. V případě použití kroužku tento ve vertikální pozici trčí směrem kupředu, zatímco šikmo umístěný spíše směřuje naplocho. Výjimečně se používá umístění kroužku horizontálně nad obočím (varianta amerického piercera Angela Binnieho) a poté kroužek visí směrem dolů.
Hloubka piercingu závisí na tom, kolik tkáně je k dispozici, či dostupné k podpoře piercingu. Každé obočí je po stránce anatomické odlišné. Většinou je poměrně ploché, a proto má piercing obecně mnohem větší tendenci, než v jiných místech, k vycestování, či dokonce rejekci (odvrhnutí). Pokud je obočí extrémně ploché a nemůže být snadno propíchnuto, napětí kůže zvyšuje tlak na šperk, čímž je usnadněno vycestování.
V některých případech může docházet jen k malým posunům či cestování a během fáze hojení se piercing nakonec definitivně usadí. Proto tam, kde lze předpokládat, že bude docházet k posunu, by neměl být piercing prováděn příliš hluboko.